Základní principy fungování státu
Článek, zveřejněný na Neviditelném psu před referendem o vstupu ČR do EU
Poznámka:
K tomu, abych se občas pokusil ventilovat tímto způsobem své názory (ač k tomu nevzdělán a neškolen), jsem byl inspirován třemi lidmi.
Prvním z nich je Ondřej Neff, jehož Neviditelný pes se (pokud možno) denně zviditelňuje na mém monitoru a jehož čtení mi přináší mnohem větší potěšení než čtení přetiskovaných zpráv ČTK v našich papírových denících.
Druhým je pak můj otec, který již někdy od poloviny devadesátých let touží mít někde svůj sloupek s názvem „Včera mne naštvalo“ (použil poněkud expresívnější výraz, který asi není vhodný pro publikování). Jsem příliš líný a příliš rezignovaný, abych každý den strávil nadáváním na nespravedlnosti světa, a i proto, že se musím i nějak živit, budu psát jen občas.
Třetím je (zřejmě pan senátor) Vízek, který několikrát v Neviditelném psu zveřejnil své názory a který tím pádem eliminoval mé obavy, že scestné báboly nemůže nikdo číst, nebo (nedej bože) publikovat.
Můj hlavní argument v minulém článku proti vstupu do EU byl, že mi připadá zbytečné či dokonce nemravné očekávat či dokonce požadovat, aby občan EU přispíval na naše blaho, aniž bychom sami udělali vše pro to, abychom si zlepšili svoji životní úroveň sami ze svých prostředků. Nota bene pokud se občana EU nikdo neptá, zda chce platit zrovna nám a zrovna tolik.
Dotknul jsem se také zemědělských dotací, jejichž „nespravedlivé“ krácení nás zřejmě v případě vstupu do EU postihne.
Pamatuji si, jak jsem kdysi (mlád a nepoučen) poprvé četl knihu Josepha Hellera „Hlava XXII“ a nějak jsem nechápal, jak může otec majora Majora vydělávat na nepěstování vojtěšky, za takto vydělané peníze koupit další pole, na nichž rovněž nepěstuje vojtěšku a tedy víc vydělá, a za takto více vydělaných peněz může koupit více polí….
Nejsem na uvedenou oblast odborník a budu jistě celou problematiku podávat zjednodušeně, ale pokud se nemýlím a dobře si pamatuji novinové články, rozpočet Evropské unie tvoří převážně právě peníze na podporu zemědělců a export přebytečné produkce mimo EU. Kdybyste někdo měl nějaké statistické údaje o tom, kolik z prostředků určených na podporu zemědělství pohltí jejich rozdělování (a to nejen na úrovni EU, ale i na úrovni jednotlivých států, podotýkám!) či zpracovávání různých koncepcí, norem apod., byl bych – jakkoliv statistikám příliš nevěřím – vděčen za jejich laskavé poskytnutí. V zemědělství přitom pracuje nějakých 5% obyvatel EU!
Samozřejmě, chápu, že i drobný evropský zemědělec, hospodařící na neúrodném kamenitém políčku kdesi v horách, si chce vydělat na chléb jeho vezdejší, nechápu však, proč tak tvrdě lpí na tom, že ho bude živit právě ono políčko a nevím, zda se někdo oněch cca. 95% ostatních, nezemědělců, zeptal, jestli onoho zemědělce chce ze svých daní podporovat. Nevím, ale jsem hodně přesvědčen, že ne. Jsem přesvědčen, že (tak jako u nás) příslušní politici pouze mumlají o strategičnosti zemědělské výroby a krajinotvorné funkci zemědělství, zatímco jejich podřízení úředníci zpracovávají žádosti o dotace, rozdělují finanční prostředky, letecky kontrolují, zda zemědělec nezasel více, než měl podle jimi vymyšleného plánu, a financují dumpingový export přebytečně vypěstovaných plodin do zemí mimo EU. Přílivu levnějších plodin z ostatních zemí se pak EU brání cly a netarifními překážkami (jen se podivejte na http://europa.eu.int/index_en.htm a vyhledejte si dokumenty související například s banány!).
A jaký to má vliv na mé rozhodování o vstupu či nevstupu do EU? O nechutnosti poníženého vyhrožování zemědělců z kandidátských zemí jsem se zmiňoval i minule. Co mne zrazuje od mého případného hlasu „pro“ vstup do EU je ale fakt, že jestliže se mi nelíbí zemědělské dotace v ČR, pak nejen, že na ně budu na „evropské“ úrovni vidět ještě mnohem méně, ale změnit jejich přidělování nebudu schopen téměř vůbec. Naši politici budou blábolit cosi o směrnicích a společné zemědělské politice EU a uklidňovat nás, že méně dáme než dostaneme, nicméně já jsem proti principu jako takovému! Něco trochu jiného je výroba bio-potravin, ta se bez podpory neobejde, i když pokud by byli občané nuceni hlasovat „peněženkami“, možná by se ukázalo, že zase až taková poptávka po nich není…
Byrokrata protestujícího proti zemědělským dotacím na úrovni EU najdete asi těžko, když je z toho živ, politik vám zase (při volbách do Evropského Parlamentu) řekne, že on nic proti obecnému konsensu nezmůže (případně nenajdete takového, který by měl dost odvahy a dal si odbourání zemědělských dotací do svého programu).
Řešení tu jsou.
Jednak může dojít k tomu, že situace začne být neudržitelná finančně – prostě peníze dojdou.
Také je tu možnost, že se objeví populističtí politici, kteří si z dané věci udělají výtah k moci. Sejdou-li se pak ve vrcholných orgánech EU takoví, pak bych opravdu raději v EU nebyl…
Nebo (a jsem smířen s tím, že mne za to zemědělci nepochválí) se může zemědělství začít chápat jako víceméně každý jiný druh podnikání. Nějak mi uniklo, že by někdo vůbec teoreticky hodnotil tuto možnost. Zalesněné pozemky (zalesnění bych jednorázově klidně dotoval) splní s podstatně menšími náklady stejnou krajinotvornou funkci jako obdělávaná pole, třeba m.j. i zadrží nějakou tu vodu, která nepřeroste v povodeň.
Jsou tu náznaky, že nejpravděpodobnějsí je varianta první. Zatím se pouze jemně zmiňuje, očekávám ale, že až dojde na lámání chleba, první demonstrativně vysypané kamiony s rajčaty a traktory blokující dálnice ve Francii, přimějí politiky a úředníky, aby promptně hledali nové zdroje příjmů, nové vemeno, které by bylo možné podojit.
Zmíněná zemědělská problematika pouze ukazuje, jak se řeší „problémy“ na evropské úrovni (a pohříchu v menších rozměrech ale ve stejné míře i u nás).
Ba ne, do takovéto Unie nechci.